Aštánga jóga

Ashtanga jóga (jinak psáno Aštánga jóga) má pevně stanovené pořadí ásan (pozic), kdy jedna pozice vždy předchází další a tělo na ni postupně připravuje. Pohyb je spojen s dechem, takže se postupem času fyzické cvičení stává tzv. meditací v pohybu. Tato jóga je dynamická, silová, založená na předem daných cvičebních sériích, které nabírají postupně na obtížnosti. Ashtanga pochází ze školy v jižní Indii, přesněji z města Mysore ve státě Karnataka. Mysore je dnes hlavním centrem nejslavnějších Ashtangových škol jako je např. škola K. Pattabhi Joise.


Základní principy


V Aštánze se uplatňuje tzv. tristhana (tři objekty pozornosti)

  • Ásana

  • Dech - udždžají

  • Směr pohledu - drišti

Během ásan jsou drženy svalové stahy dna pánevního a podbřišku tzv. bandhy. Jednotlivé ásany jsou propojeny plynulou vinjásou. Ásana je první objekt pozornosti. S tím souvisí druhý, kterým je dechová technika udždžají. Tato technika také dává tělu sílu během provádění vinjásy. Třetí objekt pozornosti je směr pohledu v ásaně – drišti.


  • Dech


V Aštánze se dýchá dechovou technikou udždžají. Jedná se v podstatě o dýchání přes mírně staženou hlasivkovou štěrbinu, které prodlužuje dechové intervaly. Učíme se navazovat pohybem na dech a časem se dopracujeme do stádia, kdy se tělo jakoby nechává unášet vzdouváním dechových vln. Nejsme to už my, kdo pohybuje tělem, je to spíše síla prány. Naučíme se dýchat do všech částí těla, což e totožné s rovnoměrným rozprostřením prány do celého organismu tzv. ájáma – prodloužení, rozšíření životního dechu. Dech udždžájí zahřívá organismus, díky čemuž dochází k rychlému vyplavování škodlivin z těla potem. Tato technika v kombinaci s energetickými zámky zvanými bandhy také detoxikuje orgány, svaly a čistí krev.


  • Bandhy


V Aštánze šestý stupeň jógy dhárana – koncentrace provádí formou zaměření pozornosti na bandhy. Na vnější rovině se soustředíme na múla bandhu (pánevní stah) a uddijána bandhu (stah spodních partií břicha), na vnitřní rovině je však pozornost zaměřená na vzájemné provázání pohybu dechu a uvědomění. Abychom tohoto provázání dosáhli, musíme se vzdát mozkových beta vln, které obvykle soustředěnou pozornost provázejí, a přesunout mozkovou aktivitu do hladiny alfa, v níž je možné pozornost zaměřit více směry. V tomto duševním stavu je možné současné uvědomování všech součástí, což znamená bytí v přítomném okamžiku - a to je meditace. Tělo je po určité době lehké, pružné, silné a zdravé. Aštángové série rovnají a otvírají nejen naše tělo, ale také odstraňují naše psychické a duševní bloky, neboť vše je vzájemně propojeno. Intenzivně se čistí i pránické kanály nádí, díky kterým může prána v těle volně proudit a dále růst. Výdrže v ásanách jsou obvykle pět dechů a poté se plynule přechází do další ásany.


  • Drišti


V Áštánze se pátehé stupně pratjáháry – odpoutání smyslů dosahuje právě pomocí drišti – zaměření zraku. Místo abychom se při cvičení rozhlíželi kolem sebe, a podněcovali tak smysly k vnější činnosti, udržujeme pozornost uvnitř tím, že uvnitř tím, že svůj zrak upřeme k předepsanému bodu. Sluch se obrací dovnitř pomocí koncentrace na zvuk dýchání, jenž nám současně poskytuje důležitou informaci o kvalitě ásany. Tím, že své pozornosti zamezujeme „vycházet ven", vytváříme v sobě velmi silné centrum, v tantrické filozofii označované jako madhja - středobod. Rozvojem tohoto centra dospíváme postupně ke stavu, kdy se činnost mysli zastaví a prána, která je projevem tvůrčího ženského aspektu, přestane vibrovat. Pak může dojít k prožití stavu božského vědomí, označovaného jako bhairava. Existuje jich devět. Jsou to: špička nosu, nahoru, mezi obočí, dlaň, prsty ruky, palce nohou, pupek, vlevo, vpravo. Pokud je série zacvičena plynule v rytmu dechu se všemi těmito principy, pak lze tento typ jógy právem nazvat meditací v pohybu.


Ásany


Názvy asán lze rozdělit do čtyř základních skupin: neživotné, zvířecí, lidské a božské formy. Ásany tělo očišťují, posilují a dodávají mu pružnost. Aštánga má 4 série. V České Republice, když půjdete na hodiny Aštángy se nejčastěji setkáte s první sérií, která je zaměřena na předklony a torze a skládá se z pěti částí: (pokud není zkrácená hodina).

Pozdrav slunci: A a B

Cílem této základní jógové sestavy, je nastavit tempo a délku dechu a zahřátím připravit tělo a následující ásany. Provádění ásan za studena si totiž přímo říká o zranění

Zahajovací část: pozice ve stoje

Posílí a prokrví nohy, vyrovnají jejich případné dysbalance a poskytnou jim a vrchní polovině těla základní protažení

Samotná série: pozice na zemi – vsedě, vleže, vkleče

Dochází k prokrvení a hlubokému protažení a posílení celého těla, ať už skrz předklony, záklony, torze, úklony nebo balanční pozice

Závěrečná část: obrácené pozice

Jak už název napovídá, jde o pozice nohama vzhůru, ve kterých dochází především k uvolnění zatížení nohou, díky obrácenému působení gravitace, k snadnějšímu odtoku krve a mízy a důkladnému prokrvení a povzbuzení mozkových buněk


Relaxace


Dochází k utlumení smyslového vnímání, hlubokému uvolnění svalů, působícímu zároveň jako rozpoznání a následná eliminace stresu. Energie - prána - uvolněná jednotlivými ásanami je navíc směrována do míst, kde je jí nejvíce potřeb



Historie a osm provázaných částí jógy


Aštánga je velice starý systém jógy, jejíž historie sahá do doby, kdy byla jóga pouze jedna – Maha Yoga. Postupem času moderní svět přišel s líbivými názvy a různými styly jógy. Jedním z hlavních textů, z kterého jóga všeobecně vychází, jsou Patanjaliho Sutry sepsané někdy 300 let př. n. l., které popisují cestu osvícení jako osmivětvou jógu. Odtud se odvozuje název ashtanga (ashtau = osm, anga = větev/část). Těchto osm částí, které jsou podstatou Aštángy, tvoří: yamy a niyamy (morální a etické hodnoty), ásana (fyzická část jógy), pranayama (prodloužení dechu), pratyahara (odbourání smyslů), dharana (soustředěnost), dhyana (meditace) a samadhi(osvícení).


První stupeň představuje soubor etických pravidel, který zajistí, aby jogín žil v harmonii se svým okolím. Těchto pravidel je pět a přikazují neubližovat, mluvit pravdu, nekrást, nepodávat se smyslové vášni a netoužit po cizím majetku.


Na druhém stupni se jogín učí uplatňovat jisté zásady, díky nimž udrží své tělo a mysl v čistotě. Pojem čistoty nemá v józe žádný puritánský obsah, spíše vychází z „poskvrnitelnosti“ těla a mysli. Míní se tím přirozená tendence těla a mysli přijímat vlivy či vtisky z okolního prostředí. Těchto zásad je rovněž pět a týkají se tělesné duševní čistoty, vnitřní spokojenosti, prostoty, samostudia a přijetí existence vyššího principu. První dva stupně tvoří východisko, na němž stojí celá praxe. Jakmile se upevníme v józe, stanou se tato pravidla a zásady naší druhou přirozeností, naší nedílnou součástí.


Třetím stupněm je ásana. Ásana je pouze jedním z osmi kroků k osvícení. Přesto v dnešní době, je většinou to hlavní, co si lidé pod slovem jóga představí. Pokud pomineme moderní názvy různých jógových stylů, třetí část Patanjaliho jógy – ásana, je hatha jóga. Z tohoto důvodu, každá jóga praktikovaná v jóga studiích je z tohoto pohledu hatha jóga. Mnoho překážek v poznání vlastní podstaty se projevuje ve fyzickém těle, jako například nemoc, únava, netečnost. Tělo výrazně ovlivňuje mysl i intelekt a v případě, že je ve špatném stavu, dokáže je téměř paralyzovat. Každá myšlenka, pocit a prožitek zanechávají v povědomé mysli otisk. Tyto otisky předurčují, jací budeme v budoucnu. Naše současné tělo není ničím jiným než výslednicí našich dřívějších myšlenek, pocitů a skutků. Tělo je tedy jakousi zhutnělou, krystalizovanou historií všech našich duševních hnutí. Tuto představu je třeba správně pochopit. Znamená to, že ásana je metoda, kterou můžeme vyprostit z podmiňujících vlivů, jež jsou v těle uloženy, a umožní nám prožitek opravdové přítomnosti. Je na místě, že násilné cvičení pouze přidá novou vrstvu k podvědomým vtiskům, jež jsou založeny na bolesti a utrpení. Mimo to zesílí i naše ztotožňování se vším, co je pomíjivé, považováno za nevědomost (avidja). Tělo je naším nástrojem a úložištěm naší vlastní minulosti, je žádoucí věnovat se praxí ásan k bodu, kdy tělo dobře funguje, a současně z něj uvolňovat všechnu minulost, jež se v něm usadila. Jóga je střední cesta mezi dvěma extrémy. Na jedné straně se můžeme až fanaticky oddávat jejímu praktikování a usilovat o ideál, zatímco popíráme realitu přítomného okamžiku. Problém bývá v tom, že se většinou vnímáme pouze takoví, jakými se se chceme v budoucnu stát, a nikoli takoví jací v této chvíli opravdu jsme. Jiný extrém je patrný v některých novodobých psychoterapeutických směrech, které se zaměřují na zdůrazňování minulých traumat. Pokud se zaměříme tímto směrem, mohou nás tato traumata ještě více spoutat a my se můžeme vnímat způsobem, jakým jsme se vnímali v traumatické minulosti, protože se definujeme na základě „obsahů, které vyplouvají na povrch" a prostřednictvím „procesů, jimiž procházíme." Ásana je výzvou, jak se s těmito extrémy rozloučit a dospět k pravdivosti současného okamžiku. Jakým způsobem se emoce, myšlenky a vzpomínky v těle projevují? Někteří žáci jógy prožívají zlostné pocity, když cvičí předklony. Je to z toho důvodu, že prožité zlostné emoce se ukládají do svalstva na zadní straně stehen. Pokud tuto negativní emoci vědomě uvolníme, zbavíme se jí. Pokud ne, vynoří se v nějaké jiné formě, například v agresivním jednání nebo chronickém onemocnění. Jiní cvičenci pociťují nutkání k pláči při záklonech. Citová bolest se často ukládá do oblasti hrudi, kde funguje jako krunýř, jež zatvrzuje naše srdce. Tento krunýř silou záklonových poloh povoluje a praská. Pokud se této tíhy zbavíme, dostaví se pocit obrovské úlevy, kterou často provází pláč.


Velká ztuhlost pohybového ústrojí může mít souvislost s duševní toporností nebo neochotou ocitat se v neznámých situacích. Na druhé straně extrémní pružnost může být signálem neschopnosti zakotvit v životě a stanovovat hranice. V takovém případě je nutné do praxe ásan zařadit důraz na silovou stránku, vytvářet rovnováhu a omezovat natahování svalstva v nevhodných partiích. Ásana nám poskytuje možnost uvědomit si vlastní minulost a nechat ji jít. Tím se dostaneme do přítomného okamžiku a budeme se moci zbavit omezujících představ, které jsme si o sobě vytvářeli.


Čtvrtým oddílem jógy je pránájáma. Pránou se rozumí životní energie, „vnitřní dech života"; pránájáma potom znamená „rozšíření prány". Jogíni odpozorovali, že prána vibruje současně s pohybem mysli. Praxe pránájámy je studiem procvičováním dýchání až do bodu, kdy je tato funkce zklidněna a zpětně neovlivňuje mysl.


Pátý stupeň představuje pratjáhára – odpoutání smyslu. Pokud se člověk zaměstnává smyslovými podněty, člověk zaměstnává smyslovými podněty, pohaní svou mysl k intenzivní činnosti a tím se vystavuje působení klamu a utrpení. Jsou-li však smyslové podněty odepřeny, pak se mysl reabsorbuje do svého původního zdroje, srdce, podobně jako vyhasne oheň, jejž přestaneme krmit palivem. „Srdce“ je v józe metaforou nikoli emocí, nýbrž bytostného středu, jímž je vědomí neboli Já.


Šestým stupněm jógy je dhárana, koncentrace. Pokud se zkusíte soustředit na prázdný prostor mezi dvěma myšlenkami, zjistíte, že mysl má tendenci se upoutávat na vznikající myšlenku. Protože všechny objekty mají tvar, bývá beztvarý pozorující subjekt – vědomí – myslí prakticky trvale přehlížen. Normální člověk se musí téměř nadlicky soustředit, aby si udržel nezaujaté, pozorující vědomí, jestliže na něj doléhají lákavé vnější podněty. Cvičení v koncentraci je nezbytnou přípravou a předpokladem pro meditaci. Nejdříve si pro tento účel volíme jednoduché předměty, jimiž se připravujeme na soustředění k tomu nejzazšímu „předmětu“ beztvárnému vědomí, jež není ničím jiným než čirou pozorností.


Sedmý stupeň představuje dhjána - meditace. Meditace znamená nepohnuté spočinutí mezi ex-trémy mysli, stav prostého bytí nezasáhlého změnami. Rozdíl mezi tímto stupněm a stupněm předešlým spočívá v tom, že koncentraci provází vědomé úsilí o vytěsnění všech myšlenek, které nesouvisí se zvoleným předmětem soustředění. V meditaci dochází k nepřerušovanému toku vjemů od předmětu k subjektu a uvědomování od subjektu k předmětu bez jakékoli účasti vůle. Typickými „předměty" meditace je srdeční lotos, vnitřní zvuk, dech, vědomí já, proces smyslového vnímání, oblíbené božstvo (išta dévata) nebo Nejvyšší Bytí. V Áštánze józe nastává meditace tehdy, když místo „provádění" ásan jsme my sami „prováděni" nebo „pohybováni". V tomto bodě si uvědomujeme, že jsme pozorovatelem těla, a proto nejsme svým tělem, ale nějakou hlubší pozorující entitou. Cvičení Áštángy je nepřetržitým proměňováním tvarů, k nimž se nikdy neupínáme. Je vlastně jakousi meditací o pomíjivosti. Když dospějeme k uvědomění, že všechno, co jsme doposud poznali - svět, tělo, mysl - podléhá neustále změně dospěli jsme k meditaci o rozmyslu (buddhi). K meditaci nicméně nedochází pouze na stupni, ale ve všech fázích praxe. Aštánga jóga je vlastně meditací v pohybu. Nejprve meditujeme o poloze těla v prostoru, což je ásana. Potom svou meditaci zaměříme na životní sílu, která pohybuje tělem, provádíme tedy pránájámu. V další fázi se zaměřujeme na vjemově – smyslovou stránku prostřednictvím dršti a zaposloucháním do vlastního dýchání, což představuje pratjáháru. Pohroužením pozornosti na provázání všech aspektů cvičení provádíme koncentraci (dhárana).


Osmý stupeň samádhi, má dvě formy – předmětnou a bezpředmětnou. Předmětné samádi nastává, když mysl poprvé jako čirý diamant v sobě věrně zrcadlí předmět, k němuž se upnula, a nevytváří přitom vlastní simulaci reality. Jinak řečeno, mysl je projasněná či pročištěná do takové míry, že smyslový vjem nijak neupravuje, ani nezpracovává. Abychom však taková stav mohli zažít, musíme se nejprve „odprogramovat", oprostit se od všech omezujících a negativních programů své minulosti. Bezpředmětné samádhi představuje nejvyšší formu jógy. Nepřichází v závislosti na nějakém před¬ mětu, ale je spíše odhalením pozorujícího subjektu či vědomí, jež je naší nejvlastnější podstatou. V tomto samádhi veškeré myšlenkové vlny ustávají, což vede k poznání toho, co je v nás přítomno neustále: čiré vědomí, božské Já. Tento finální stav se nedosahuje, nevytváří ,,necvičí". Je to stav čirého, extatického bytí, jež je označováno pojmem kaivalja - stav, v němž panuje naprostá svoboda a nezávislost na všech vnějších činitelích. V tělesných jógových disciplínách se samádhi dosahuje v okamžiku, kdy ustávají sluneční (pingala) a měsíční (ida) projevy mysli. Tento stav přichází tehdy, když vnitřní dech (prána) začne proudit vnitřním páteřním kanálem (sušumna). V takové chvíli znenadání zazáří pravda či hlubinná skutečnost ve svém plném jasu.


Současné pojetí fyzické části Aštángy, tak jak se s ní můžete setkat v lekcích, bylo do západního světa rozšířeno díky Sri K. Patthabi Joisovi, který žil v Mysore, v Jižní Indii a zemřel v roce 2009. Město Mysore ve státu Karnatka je v dnešní době považováno za kolébkou Aštánga jógy. Sri K. Patthabiho byl první západní student belgičan Andre van Lysbeth v roce 1964, který o něco později vydal knihu o technice pranayami, ve které Patthabiho Joise zmínil. Tak se informace o Joisovi rozšířila po světě a na začátku sedmdesátých let začali za Gurujim (jak se mu láskyplně říkalo) přijíždět první studenti z Evropy a Ameriky. V tu dobu se stále jednalo o hrstku nadšenců. To se však rapidně změnilo poté, co Guruji zahájil pravidelná turné po světě. Po smrti Gurujiho KPJAI institut převzal jeho vnuk Sharath Jois, který s hlubokým odevzdáním zvládá učit tisíce studentů, kteří každý rok do Mysore přijíždějí.


Pokud bychom se snažili dohledat historii Aštángy ještě dále, došli bychom k významnému učiteli T. Krischnamacharyovi, který byl nejen učitelem Patthabiho Joise, ale také B.K.S. Iyengara (zakladatel Iyengar jógy). Tento velký mudrc odešel v roce 1916 do Himalájí, kde přes sedm let studoval jógu se svým guru Sri Ramamohanem Brahmachari. Ten ho po studiích vyslal do měst, aby založil rodinu a učil jógu lidi ve městě. To Krischnamachara velice zaskočilo, protože se svými znalostmi se mohl stát váženým učencem nebo opatem v klášteře. Jedním z nejdůležitějších textů během Krischnamacharyových studiích s jeho guru byl starověký text Yoga Korunta, který obsahoval několik stovek ásan, dechové techniky pránájáma, gesta mudry, směry pohledu drišti, energetické uzávěry bandhy a pro Aštángu tolik typické propojení dechu a pohybu zvané vinyasa. Popsána zde byla i filozofie jógy. Po objevení byl rukopis Yoga Korunta ve velmi špatném stavu, ale T. Krishnamacharyovi se ho podařilo alespoň částečně rozluštit. To, co bylo Krishnamacharyou dešifrováno, dnes v aštanze známe jako první, druhou a třetí sérii různých sekvencí ásan všeobecně známých jako: Primary, Intermediate a Advanced Series. Původně se tedy praktikovaly tři série. Dnes aštanga obsahuje sérií šest, protože poslední byla tak náročná, že musela být rozdělena na A a B, později ještě na další dvě – C a D. Rukopis Yoga Korunta byl prý nešťastnou náhodou zničen, takže se o jeho existenci dodnes vedou spory, zejména mezi odpůrci tohoto jógového stylu. Naštěstí T. Krishnamacharya stačil tajemství Yoga Korunty předat svému přednímu žákovi Sri Krishna Pattabhi Joisovi. Starověký text Yoga Korunta byla pravděpodobně napsána před tisíci lety světcem a jogínem Vamanou Rishim. Aštánga vinjása jóga tedy technicky vychází z Yoga Korunty a filozoficky se hlásí k Pataňdžaliho aštanga józe popsané výše. Ať je to jakkoli, aštanga je v současnosti vedle klasické hatha jógy nejrozšířenější jógovou školou. Je však také fyzicky nejnáročnější, což může být pro spoustu lidí odrazující.